Slabé místo má téměř každý. Víte o tom vašem?

"Manipulátor nehledá naše slabá místa. Většinou mu je sami ukazujeme."

Mnoho lidí, kteří se ocitají ve vyčerpávajících vztazích, by na začátku nikdy neřeklo, že jsou manipulováni. Naopak. Na začátku měli pocit, že konečně našli člověka, který jim rozumí.

Když se pak snaží věcem přijít na kloub, vcelku přirozeně je napadá otázka:

"Jak vlastně poznám manipulaci?"

Z mnoha našich zkušeností a zkušeností lidí, kteří se na nás obracejí, se však jako mnohem praktičtější ukazuje odpověď na jinou otázku:

"Kde jsou moje vlastní slabá místa?"

Právě tam jsme nejzranitelnější. A to je prostor, do kterého se nám moc nechce, protože svá slabá místa si neradi připouštíme.  Jenže mnoho z nás si ze svého dětství s sebou do dospělosti nese nějakou silnou potřebu. Obvykle si jí nejsme vědomi, i když je tak silná, že se podobá hladu.

• Někoho uvnitř trápí hlad po přijetí.
• Někdo velmi touží po ocenění.
• Někdo po blízkosti.
• Někdo po pocitu, že je pro druhé nenahraditelný.

Sám o sobě ten hlad není problém. Problém nastává ve chvíli, kdy o něm nevíme, a bereme si ho do svých vztahů. Protože pak si snadno začneme myslet, že nás k určitému člověku přitahuje láska, přátelství nebo osud. A přitom nás k němu možná přitahuje hlavně něco, co v sobě sami postrádáme.

Když potřebujeme zachraňovat

Vzpomeňte si na Kláru ze 4 dílného příběhu o přátelství Kláry a Terezy - poslechnout si ho můžete tady. Klára měla dlouhou dobu pocit, že musí být tou chápavější. Tou trpělivější. Tou, která vztah udrží pohromadě. Na první pohled to vypadalo jako laskavost. Jenže postupně si vzhledem k sobě uvědomila něco nepříjemného. 

Nezůstávala v téměř už toxickém vztahu s Terezou jen kvůli Tereze. Zůstávala tam i kvůli sobě. Vedle Terezy totiž zažívala pocit, že je potřebná. Že její trpělivost má smysl. Že bez ní by se v jejím životě něco rozpadlo. A právě tady se nacházelo její slabé místo. V nevědomé potřebě být tou, která zachraňuje.

Když potřebujeme být milováni

Podobně fungovala i Alena z jiného našeho příběhu - sledovat ho můžete tady.  Celý dospělý život hledala muže, který by jí konečně dal pocit, že je milovaná. Že je něčím výjimečná. Že konečně někomu patří.

A právě proto byla ochotná přehlížet věci, které by jiné ženy na jejím místě viděly mnohem dříve.  Alena nebyla hloupá. Ani nebyla slabá, ve smyslu, že by sebou nechala kdekým vláčet sem a tam. Jen ve vztahu k opačnému pohlaví byla její nevědomá potřeba lásky a tepla od druhého člověka silnější než její opatrnost a zdravé pochybnosti.

Když člověk dlouho hladoví po přijetí, snadno pak zamění drobky za hostinu.

Když potřebujeme klid

Existuje ještě jedno méně nápadné slabé místo. Touha po klidu. Takoví lidé bývají nekonfliktní. Nechtějí hádky. Nechtějí napětí. Nechtějí nikoho ranit. A právě proto často ustupují. Jenže ne proto, že by vždy se vším souhlasili. Pravým důvodem je, že chtějí mít klid.

Jenže manipulativní člověk velmi rychle vycítí, kdo raději udělá krok zpět, jen aby byl klid. A začne toho využívat. Často salámovou metodou, po malých krůčcích. Nenápadně.

Když potřebujeme uznání

Jiní lidé zase potřebují uznání. Potřebují slyšet, že jsou výjimeční. Schopní. Nezastupitelní. A pokud tuto potřebu sami u sebe neuvědomují, mohou se stát snadnou kořistí lidí, kteří rozdávají obdiv přesně v takovém množství, jaké jejich oběť potřebuje slyšet.

Ne proto, že by obdiv byl skutečný. Ale proto, že funguje.

Slabé místo není problém

Samotné slabé místo skutečně není problém. Jen je důležité pochopit jednu věc. Nemusíte se zbavit potřeby lásky. Nemusíte přestat pomáhat druhým. Nemusíte se vzdát své citlivosti. Nemusíte se změnit v cynického člověka. 

Jen, když vstupujete do nových vztahů, potřebujete si být této zranitelnosti v sobě vědomi.  Pokud si jí vědomi nejste, potom může někdo začít řídit vaše rozhodování jakoby ze zákulisí.  A vy si toho nemusíte všimnout.

Ale cesta ven z takových opakovaných zklamání nezačíná poznáním manipulátora

Otázka, která mění pohled na celý problém

Mnoho lidí tráví spoustu času tím, že se snaží pochopit člověka, s nímž jim ve vztahu není dobře. Proč to dělá? Co tím sleduje? Jaký je uvnitř?

Jenže ve skutečnosti posun často nastane až ve chvíli, kdy se člověk začne ptát jinak. Ne: "Proč se ke mně chová právě takhle?" Ale: "Proč na mě právě tohle funguje?"

To bývá mnohem nepříjemnější otázka. Ale zároveň mnohem víc osvobozující, pokud se jí přestaneme bát. Cesta ven z dlouhodobých nebo opakujících se manipulativních vztahů nezačíná poznáním manipulátora. Začíná především poznáním sebe sama. 

Být si vědom svého slabého místa není rozsudek nad sebou samým

Možná jste při čtení tohoto článku v něčem nahlédli na sebe sama. Možná jste si uvědomili, že máte silnou potřebu být potřební. Nebo že skoro za každou cenu hledáte harmonii. Možná jste si vzpomněli na vztah, ve kterém jste dlouho zůstávali, přestože vám v něm nebylo dobře.

Pokud ano, není to důvod k sebeobviňování. Ve skutečnosti jste právě udělali první krok. Protože člověk není nejzranitelnější ve chvíli, kdy má slabé místo. Nejzranitelnější je ve chvíli, kdy o něm neví. Jakmile ho začne poznávat, přestává být bezmocnou obětí vlastních nevědomých reakcí.

Proč naše kniha nezačíná a nekončí manipulátory

Když jsme psali knihu Pod povrchem vztahů, překvapilo nás, kam nás naše vlastní hledání zavedlo. Původně jsme chtěli, proč lidé se schopnostmi skrytě manipulovat jednají tak, jak jednají. Jenže jsme zjistili, že mnohem důležitější otázky jsou:  Proč některé manipulace na nás fungují? Proč jeden člověk dokáže z toxického vztahu odejít po několika týdnech a jiný v něm zůstává roky? Proč někdo snadno podlehne pocitům viny? Proč někdo potřebuje druhé zachraňovat? Proč někdo zoufale hledá přijetí?  A proč se některá naše zranění dokážou s druhými lidmi spojit tak přesně, až vznikne vztah, ze kterého se nám nedaří vystoupit?

Právě těmito otázkami se zabývá první a hlavně poslední, čtvrtá část naší knihy.  Než se dostaneme k manipulátorům, znakům manipulace a konkrétním příběhům, a po té. kdy s nimi skončíme,  věnujeme se v knize tomu nhttps://donio.cz/kniha-pod-povrchem-vztahuejdůležitějšímu člověku. Tím jsme my sami.